Používání a praní mikrovláknových utěrek

Mít čisté utěrky a ručníky je naprostý základ. Kolikrát se mi stalo, že jsem při čištění skla honil nějakou šmouhu, která zmizela, až když jsem vzal jinou, tentokrát doopravdy čistou utěrku. 😀

Dnes si řekneme něco o tom, jak prát a pečovat o mikrovláknové utěrky a ručníky. Původně jsem chtěl psát jenom o tom, jak je prát, ale (opět) jsem se nějak rozepsal. Mikrovláknové utěrky i ručníky jsou poměrně drahá věc a vhodným používáním a údržbou lze jejich životnost výrazně prodloužit.

Používání utěrek

Než se ale dostaneme k samotnému praní, pojďme si říct něco k používání utěrek. Já osobně mám 4 hlavní kategorie utěrek (takže na Monicu mi ještě 7 kategorií chybí):

  1. Sušící ručníky – používané výhradně k sušení čistého auta.
  2. Zánovní a kvalitní mikrovláknové utěrky – Kvalitnější, dražší utěrky s vyšší gramáží (>500 gsm) tyto se snažím používat především ke stírání pasty po finišovacím leštění, finální čištění skel, utírání prachu, rozlešťování vosku, atd. a obecně k úkonům, které utěrku příliš nepoškodí.
  3. Starší a/nebo levné mikrovláknové utěrky – Sem se řadí nejstarší kvalitní utěrky, případně levnější utěrky s nižší gramáží. Tyto se stále hodí například ke stírání pasty při prvním (hrubém) stupni leštění, k čištění výrazněji znečištěného interiéru a podobně.
  4. „Utěrky na hnůj“ – Tady utěrky končí svůj život, dokud se úplně nerozpadne (zatím se nestalo). Používám je k čištění motoru (ale ne oleje!), brzd, kol, podběhů a tak dále. Pokud musím z nějakého důvodu utírat olej (ať už při čištění motoru, nebo při jeho výměně), snažím se primárně použít jednorázové dílenské utěrky k sundání největšího nánosu, a potom na dočištění jednu z několika málo dedikovaných utěrek přímo na olej. Těch mám jen pár, nikdy je neperu s ostatními (vymáchám je v jaru a potom peru většinou s pracovním oblečením), a nikdy je nepoužívám na nic jiného.

Mám potom dvě zásady, které se snažím dodržovat:

  • Neposouvat utěrku zbytečně o kategorii níž (nepoužít sušící ručník na rozlešťování vosku). A obráceně, nikdy nepoužívat utěrku, kterou jsem v minulosti čistil kola k rozlešťování vosku.
  • Nikdy neperu utěrky 4. kategorie se zbytkem.

Chce to hlavně rozum a čím „špinavější činnost“, tím starší utěrku použít. A pokud jde o extrémní znečištění (zejména olejové), potom použít k čištění dílenské papírové utěrky (tady jde hlavně o motorový prostor).

Údržba a praní

Předně – řiďte se především údaji na štítcích (i když správný detailer je většinou odtrhne nebo ustřihne, že…). Ale that being said, utěrky jsou ze syntetických vláken, a syntetika většinou nemá ráda nadměrné teplo. Na většině štítků se dočtete něco o teplotách praní 30-60 stupňů a zákazu sušení v sušičce (a k tomu se hned dostaneme).

Praní

Praní je ta jednodušší část. Osobně peru vždy za studena (resp. 30 C), ačkoliv mnoho výrobců utěrek dovoluje až 60 st. Tak to prostě je, zatímco jsou lidi, kteří mají vžitou představu, že nic pod 60 st. neuvolní špínu; já mám zase vžitou představu, že cokoliv nad 40 st. je pro tkaniny (jakékoliv) prostě moc, a peru na 30 úplně všechno. 😀 Ale nechci tady zabíhat zbytečně do detailů o mých názorech na praní.

Každopádně peru na 30 st. a spíš než šroubovat teplotu zbytečně vysoko radši utěrky nechám odmočit ve vědru s vlažnou vodou a trochou pracího prostředku nebo APC.

Pokud mám pocit, že mám nálož extra špinavých utěrek, tak použiju předepírku (což je vesměs praní dvakrát po sobě).

A v čem prát? Ideální je v tomto případě prací prostředek „bez ničeho“. Klasické prací prostředky pro domácnost totiž mohou kromě samotného čistidla obsahovat různé parfemace, impregnace aj. látky, které by mohly u mikrovláknových utěrek snížit jejich savost. Jednu dobu byl například dost populární gelový Jelen. Každopádně ať už použijete cokoliv, určitě vždy gel, prášek se obecně nedoporučuje.

Úplně nejlepší jsou asi přímo produkty určené k praní mikrovláken. Každý z velkých výrobců nějaký má, já jsem tak nějak nakonec zakotvil u Gyeonu a Q²M TowelWash, ale je na výběr i od Dodo Juice, ValetPro, Auto FInesse, Chemical Guys a mnoha dalších. Případně jsem snad v DM drogerii viděl gel na praní mikrovláken; a asi lze použít cokoliv na syntetiku nebo funkční oblečení. Jediná nevýhoda je trochu vyšší cena oproti běžným pracím prostředkům.

Ná závěr do cyklu máchání lze použít trochu bílého octa. Ten by měl z vláken dostat maximum zbytků pracího prostředku z hlavního pracího cyklu, nicméně při použití specializovaného prostředku přímo pro mikrovlákna už to nejspíš není tak nutné, takže u mně je to spíš už jen zvyk z minulosti, který nic nezkazí, ale možná ani nic nedělá (dávám kolem 40-50 ml).

Nutno ale dodat, že každý by se měl asi vyzkoušet sám, co mu vyhovuje, někteří třeba na předepírku používají APC (univerzálního čističe).

Já jsem postupně zakotvil u tohoto „receptu“:

  • Odmočení utěrek ve vodě s trochou jaru, APC, nebo čehokoliv, co je po ruce
  • Teplota praní: 30 st.
  • Předepírka: Jelen (gel)
  • Hlavní prací cyklus: Gyeon Q²M TowelWash
  • Máchání: bílý ocet
  • Maximální odstředění (1200 ot./min)

Sušení?

Ok, ne každý sušičku má, i když osobně si bez ní nedokážu představit život. Dejme tomu, že sušičku máte, mohou se v ní sušit mikrovlákna?

Sušení v sušičce paradoxně většinou na štítcích není dovoleno.

Ale:

  1. Není sušička jako sušička.
  2. Bez sušičky téměř nelze dosáhnout hebkosti jako při vybalení nové utěrky.

Ad 1. Není sušička jako sušička: Každá sušička mladší 10 let už většinou počítá s potřebou sušit funkční prádlo, tedy má „studený“ program, při kterém používá mnohem nižší teplotu vzduchu, a v tomto programu můžete sušit mikrovlákna bez obav. Je ale pravdou, že pokud je teplo při sušení příliš velké, tak sušička doslova dokáže „svařit“ vlákna na utěrce k sobě. To se mi stalo jednou ve veřejné prádelně, kde jsou průmyslové sušičky poháněné zemním plynem, a aby dosáhly potřebného obratu zákazníků, mají jeden stupeň (kdybych ho měl pojmenovat, tak by řekl „pekelné sušení“), který sice dokáže dávku 10 kg prádla vysušit za 15 minut, ovšem za cenu šílené teploty, kdy se prádlo prvních 20 vteřin po otevření pomalu ani nedá vyndat, jak je horké. Právě v takové hromadě prádla jsem měl jednou i několik utěrek, a jedna z nich se asi na chvíli zastavila, kde neměla, a její vlákna na kousku utěrky ztvrdla a svařila se k sobě. Ale to je extrémní případ, který by Vás s domácí sušičkou ve správném programu neměl potkat.

Ad 2. Když utěrky vyperete klasicky v pračce a potom usušíte jen tak „na šnůře“ (na sušáku), tak se z utěrek postupně odpaří voda, ale zůstanou v ní minerály z vody, takže utěrka na dotek není tak hebká a načechraná, jako když ji poprvé vybalíte novou. Toto záleží také na tvrdosti vaší vody, a dá se to minimalizovat vhodnou kombinací pracích prostředků (viz výše, ale neexperimentoval jsem s tím v tomto ohledu), a hebkost se utěrce částečně dá vrátit načesáním kartáčkem, ale to je nesmírně otrocká práce, pokud těch utěrek jsou desítky.

Naopak při vytažení ze sušičky jsou utěrky suché (s drobným /ale/, viz dále), hebké a jako nové, ready na další použití. A jako bonus, sušička při sušení odsává vlhký vzduch a s ním bere i cupaninu („slabá vlákna“, lint)), takže utěrky jsou doopravdy tak čisté, jak jen mohou být, takže např. sušící ručník za sebou nebude pouštět tolik vláken. Drobnost, ale potěší. 😀

Skladování

Po vyprání zbývá utěrky nějak a někde skladovat. Já je mám v garáži, a aby se do nich zbytečně neprášilo (přece jen je to pořád garáž, ne laboratoř), mám je v zavřené IKEA krabici, kterou mohu doporučit. Mimochodem, když už jsme tu měli ten článek o 3D tisku, tak na IKEA Samla krabice se dají vytisknou tyto šikovné klipy, které drží víko krabice doopravdy zavřené.

Ovšem tady jenom drobná poznámka – utěrky ze sušičky jsou sice suché, ale nějaká drobná zbytková vlhkost tam zůstane. Nedoporučuju proto naházet ze sušičky naházet rovnou do krabice a tu hermeticky uzavřít. Té zbytkové vlhkosti není moc, ale dost na to, aby při delším uzavření došlo ke vzniku drobné, ale přesto cítitelné plísně. Bohatě stačí nechat hodinu-dvě vysypané na stole nebo na gauči, nechat doschnout, a potom je můžete hermeticky uzavřít klidně na dva roky (vyzkoušeno), bez obav o vznik plísně.

Na co ještě si dát pozor

  • Pokud pracujete s keramickými ochranami, tak utěrka, která byla použita na finální doleštění by ideálně měla jít rovnou do kategorie „utěrky na motor“, protože zbytkový produkt, který utěrkou setřete časem ztvrdne, a taková utěrka je nadále zcela nevhodná pro práci na laku, nebo jiných delikátních površích. Toto lze minimalizovat ponořením utěrky do vody ihned po použití a následným vypráním.
  • Všechno uvedené lze vesměs vztáhnout i na praní mycích rukavic (samozřejmě jen těch z mikrovlákna), nebo také leštících kotoučů.
  • Sušit oděvy znečištěné olejem (nebezpečí požáru) v sušičce je požární riziko, a proto je to v návodech většinou zakázáno. Nebudu tvrdit, že jsem to nikdy nedělal, ale je dobré to mít na paměti.

tl;dr:

  • Mít utěrky a ručníky roztříděné a neprat zároveň staré utěrky od oleje s utěrkami na čištění oken.
  • Radši než prát utěrky ve vyšších teplotách, tak je předtím ručně odmočit a vymáchat.
  • Prát v teplotách do 30 st. s prostředkem přímo na mikrovlákna, sušit v programu pro funkční/syntetické oblečení.
  • Po vyprání skladovat v čistém prostředí po úplném vyschnutí.

Mohlo by se vám také líbit...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *